Novinky

Příběh PoPPy z množírny

Přestože je výraz množírny psů v poslední době skloňován snad ve všech pádech, bohužel se stále najde mnoho těch, kteří svým zájmem o štěňata bez PP, činnost těchto pofiderních zařízení podporují. A tak jsem se rozhodla s vámi podělit o můj příběh a mé malé PoPPy, která právě z jedné takové množírny pochází a byla odebrána a zachráněna.

Byla neděle, prosinec, Vánoce 2014… byly jsme s mými kamarádkami na snídani. Máme moc rády jednu Karlínskou kavárnu. A já jsem onen den dostala v kavárně vánoční dárek.

Chtěla jsem si ho rozbalit až na Štědrý den pod stromečkem, však se to tak přeci má! Ale jedna z mých kamarádek naléhala, že by to fakt chtělo teď. Podlehla jsem. A ve zlatém vánočním papíru, obaleným bordó stužkou, byl kalendář. Kalendář, který už čtvrtým rokem opět letos vydala herečka Patricie Solaříková, jehož výtěžek jde na opuštěné a týrané pejsky. Myslím, že tenkrát jsem vyjekla radostné... “jééééééé“ :) Ale vzhledem k tomu, že mí nejbližší vědí, že já jsem v charitě jedním čumákem a točí se toho kolem mě hodně a pořád někde zachraňuji, pomáhám a mé okolí mi říká Matka Tereza, stále mne někdo oslovuje o pomoc a je toho prostě moc. Tak jsem na nějaký čas kalendář založila.

Po nějaké době jsem po něm opět šáhla a přečetla si úvodní slova Patricie. A to mě prostě dojalo… zkrátím to. Vyhledala jsem si Patricii, protože do té doby jsem nevěděla o jejím působení a jejích projektech nic. Začala ji sledovat na Facebooku a zjistila, že si pořídila štěňátko a avízovala organizaci „Štěně v nouzi“, která přes svůj facebookový profil pomáhá hledat opuštěným štěňátkům domov. Semínko bylo už zaseto. Byl leden 2015 a já si vytvořila svou Jantru přání pro rok 2015 a jako poslední, opravdu poslední věc, jsem na koláž přilepila fotku štěňátka s otazníkem.

No a čas běžel… v té době jsem se léčila s vážnou nemocí a kdykoliv jsem se procházela sama někde v přírodě, v hlavě mi běželo:“ sakryš, kdybych tu tak měla nějakýho toho hafánka, to by bylo príma“. A samozřejmě sobecky i pro sebe jsem hledala psího terapeuta, který by mi zaměstnal hlavu :) Ale pořád jsem věděla, že nejsem na onen okamžik připravena, měla jsem spoustu zdravotních problémů a starostí kolem, ale už tam někde v hlavě, vzadu, jsem věděla, že letos to určitě přijde. Po jaru a operaci a všech strastí jsem začala intenzivně hledat.

Samozřejmě jsem to vzala přes Štěně v nouzi a denně sledovala Facebook. Pak jsem své přání sdělila mým velmi dobrým kamarádům, Péťe a Borisovi, kteří znají můj život, vědí, jak vše u mne je, jaké jsem měla náročné povolání a hektický život a jako se zkušenými chovateli pejska, jsem s nimi vše konzultovala a rozebírala.

...adoptujte si pejska a už NIKDY vám nebude smutno, změní se vám život do neskutečné lásky a radostí si budete denně užívat♥

Věděla jsem, že když si jednou pejska pořídím, tak to bude nějaký voříšek, z útulku nebo nějak zachráněný. Však jich jsou plné útulky, dočasné péče apod. A že bych ráda štěňátko, abychom si na sebe zvykli. Ale kdykoliv přišli štěňátka, které byli hned k mání, byli okamžitě fuč. Během hledání jsem narazila také na spousty lidí, kteří si dočasnou péčí chtějí vydělat, komunikace byla otřesná, i když mi tvrdili, že to je na pomoc pejskům. Ty částky byly nehorázné a nikdo mi nevymluví, že ty částky byly za péči štěňátka, o které jsem třeba měla zájem.

Pomalu jsem byla už zoufalá, bulela pod polštářem, čas běžel a já si říkala: „sakryš, já snad nejsem schopna někomu pomoci???“ Že snad toho pejska mít nebudu, že ho snad mít nemám, nebo co to je tohleto??? Kamarádi mi posílali všechny možné nabídky, utrápené pejsky, ale pořád se nedařilo… a já si prostě pak řekla, že to je nějaké znamení a že asi není pořád ta správná doba a až bude, tak si ten pejsek najde cestu ke mně sám.

A opravdu tomu tak bylo. Čekala mne náročná dvouměsíční terapie, a po tomhle všem jsem odjela na chalupu si odpočinout. Ven z města a od všech zdravotnických ústavů. No a v tom okamžiku to přišlo!!!!

Psal se červen a na Štěně v nouzi se objevila jednoho krásného dne psí holčička. Kouzelná, sladká, prostě MOJE! Láska na první pohled. Jééénomže, jsem byla zase x-tý zájemce v řadě. 14 dní trvala komunikace s paní z dočasné péče, která ji měla v té době v péči. Jelikož moje PoPPy pochází a je zachráněna z množírny. Denně jsem si s paní z dočasné péče psala několik zpráv, otázek a esejí o mně a mém životě, aby mne také lépe poznala. Nojo, ale člověk míní a život mění a aby toho nebylo málo v tom mém životě, měla jsem ošklivý úraz a čekala mne opět výživná léčba. A paní z dočasky mi psala, že už se jezdí dívat první zájemci. Já byla totálně zoufalá....

Musím zde ale podotknout, že komunikace s paní Pourovou z dočasné péče byla úžasná! Vše mi sdělovala, jak probíhá výběr potenciálních majitelů, co nového u malé. Odpovídala poctivě a pečlivě na mé všechny dotazy. No a já nechodící a mimo Prahu. A pak jednu červnovou neděli to přišlo!

Měla jsem moc krásnou neděli, probudila se v duchnách na chalupě do krásného letního dne a paní Pourová z dočasky mi napsala, že jestli se mi bude maličká zamlouvat, mohu si pro ni ve stanovený den, kdy jsme se dohodly přijet podívat. Prý si můžu Poppy rovnou vzít. Že by ji ráda svěřila mně. V ten okamžik, vám upřímně a bez kudrlin říkám, že mi vyhrkly slzy, jak hrachy a pořád tomu nemohla uvěřit, že já teda toho pejska jako fakt budu mít!!

Nastal den D, a v České republice začaly prázdniny. Doprovod mi dělala mé velmi dobré kamarádky dcera a jsem tomu moc ráda. A já se tedy stala oficielně 1.července 2015 psí mámou ♥

Jak jsem již zmínila, PoPPy je štěňátko zachráněné z jakési Poděbradské množírny psů, kde byla určena k prodeji pod rasou „ německý krysařík“. Příšerné. Když zjistili, jak strašné jsou tam podmínky a jak se ošklivě starají o ony štěňátka, byla oslovena právě paní Pourová, která provozuje dočasnou péči ve Skřivanech u Hradce Králové. PoPPy měla bohužel z množírny velmi vážné zdravotní problémy v ouškách, svrab, zánět oušek, blechy. Ten její stav byl ošklivý. To je ale typické pro štěňátka z množíren, jak mi pravil veterinář, protože podmínky, do kterých se narodí v množině jsou tristní.

Po přivezení domů, jsem šla PoPPy zaregistrovat k mému veterináři, který PoPPy prohlédl a okamžitě viděl, že to není sranda. Nic hnusnějšího a horšího než to, co měla PoPPynka v uších jsem ještě neviděla. Začal mírnější léčbou, protože jsme oba doufali, že to zabere. Ale bohužel. Museli jsme přistoupit na aktivnější léčbu a každé dva dny byly u veterináře na značkách. Nicméně máme tak úžasné pány veterináře, kteří se stále na vás i na vaše zvířecí miláčky usmívají a stále vám přejí sluníčkový den, že jsme tam netrávily čas otráveně. Po měsíci léčby jsme podstoupili kontrolní ultrazvuk a verdikt zněl: ZDRÁVA! A tak tomu je až do dnes. PoPPy má v současné době čerstvých 9.měsíců.

PoPPy, ač měla být prodána, jako čistě čistokrevná bez PP, je nakonec 100% voříšek nejspíše ohaře, bígla, kokršpaněla a někdo v ní vidí i ridgebacka a Bůh ví, co ještě v ní je zkříženo. Z množírny má bohužel i zkrácený ocásek, kterým roztomile si vrtí. Ale lovecký původ se v ní rozhodně nezapře! Když chytí stopu nebo vidí na poli bažanta či zde u nás ve čtvrti, kde žijeme, pobíhající zajíce, maže za nimi a volat na ni je tůůůze marné :) PoPPy je úžasná holčička, mě osobně a celé naší rodině změnila život. Nebyli jsme nikdy psí rodina, já po našich škemrala už jako malá holka pejska, ale marně. U nás byly vždy zvířata, ale většinou hospodářská a kočičky, ty ano, ty u nás jsou. Pejska jsem si dříve nemohla pořídit ani z časových důvodů, neb jsem měla velmi náročné povolání a hodně cestovala. Ale znáte takové ty Vesmírné zákonitosti, že vše v životě se děje tak, jak má a vše v životě má svůj čas…? :)

A ačkoliv jsem na PoPPy sama, musím vše organizovat, promýšlet, kam a kdy pojedu či nepojedu nebo kam musím a kdo mi pohlídá, vyvenčí, jde to hladce. Pejsek vám dá do života řád. Trávíte mnohem více času s ním venku. A je to úžasný čistič hlavy. Najednou zjistíte, že nepotřebujete být všude, na večírcích, akcích, oslavách, setkáních, vysedávat po hospodách, řešit blbosti. Skáčete, běháte, blbnete a jste v přírodě mnohem více a slova „nejde a nemůžu“ jsou už tabu. Všechno jde zvládnout, jen když se alespoň trošku chce. Protože pokud nejde v životě o zdraví, jde všechno. Váš život s pejskem se změní, to ano, ale 100% k lepšímu!!

S PoPPy normálně skoro všude cestuji, beru ji do pensionů, hotelů, na kola, na lanovku, do restaurací, kaváren, na výstavy. Běháme po horách i mezi vinohrady, ve městech. Mí rodiče malou milují a tak si třeba moje maminka prosí a nabízí hlídání.

A co mne tedy neskutečně hřeje u srdce, jakou radost a chuť do života přinesla PoPPy mému osmdesát-ti pětiletému dědečkovi, který zůstal po smrti babičky sám a žije v domě s mými rodiči. Ten by si ji nejraději nechal u sebe stále :) Pokaždé mám radost, když může být PoPPy s ním. Mí přátelé a děti, které jsou kolem mě ji zbožňují a ona je….ani nevím, jak se to dělá popsat do článku, kolik lásky, něhy a radosti nám PoPPy vnesla do života. Denně chodím s PoPPy běhat, jsme stále v pohybu a díky ní mám kolem sebe nové a úžasné přátele.

Množírny psů jsou prostě jedno smutné téma. Seriózním chovatelům psů s průkazem původu, kteří se snaží dělat svou práci pečlivě, jejichž chov se řídí přesně danými pravidly a je kontrolován, kazí jejich poctivou práci existující „ chovatelé“ štěňat bez PP, na ty se ale bohužel nevztahují žádné pravidla a povinnost a chov štěňat bez PP si tak reguluje pouze sám „ chovatel“. Vybere psa, kterým nakryje fenu, bez ohledu na jejich zdraví, původ, charakterové vlastnosti, a navíc bez jakékoliv kontroly!! A na chovu prachsprostě vydělávají bez sebemenšímu vztahu ke zvířatům. Není to prostě chov, ale ekl množení.

A platí tu stále to samé. Dokud bude poptávka, nebude dáno zákonem, co se smí a nesmí a nebudou tito lidé postihováni zato, co si dovolí, bude se takových utrápených štěňátek, jako byla PoPPy rodit čím dál více. A nebojte si vzít pejska z útulku nebo množírny, který potřebuje vaši pomoc, nebo jakéhokoliv voříška. Jsou to hodně odolní a empatičtí pejsci. A nezapomeňte…pomáhat má smysl!!

Poppy si prohlíží svou fotku v kalendáří PSÍ ŽIVOT 2016

A tak tedy takhle začal můj příběh přesně před rokem s PoPPy, díky kalendáři Patricie Solaříkové a mých kamarádek Marty a Silvie :)

Děkuji PSÍMU MAGAZÍNU, za možnost náš příběh zveřejnit.

Lida Říhová